Abstrakty z konference POOHŘÍ 3 (Kadaň 2012)


POOHŘÍ 3.
Ohře – spojnice lidí a osudů

Kadaň, 4. a 5. října 2012

ABSTRAKTY (řazeno abecedně):

ThLic. Jaroslav Havrlant: Bouřlivý rok 1412 v Žatci

Roku 1411 se z Žatce odstěhoval proslulý notář a rektor školy Mistr Jan z Teplé, který působil ve městě již od dob Karla IV., aby zde vychoval vzdělané a zbožné občany. Koncem toho roku zemřel také dlouholetý farář Vícemil, čímž se uvolnila funkce žateckého děkana. Protihusitsky laděný žatecký arcijáhen Zdeněk Dlouhý z Chrasti následujícího roku na děkanský post prosazoval svého kandidáta, čímž vzbudil nemalý odpor duchovních žateckého děkanátu, kteří měli právo volby nového děkana. V dubnu se děkanem artistické fakulty v Praze stal Mistr Brikcí ze Žatce. V létě či na podzim roku 1412 žatečtí měšťané v rámci protiodpustových bouří odsoudili tři kleriky. Jeden byl upálen a další dva utopeni v Ohři. Koncem onoho bouřlivého roku v Žatci v exilu pobýval Mistr Jan Hus, nad nímž byla v Praze vyhlášena klatba.


PhDr. Ondřej Hladík: Poohří, region věznic a pracovních táborů

Na jednotlivé regiony současné České republiky lze pohlížet z nejrůznějších hledisek. Jedním z nich je i snaha odhalit jejich specifika, kterými se odlišují od ostatních. Zpravidla se jedná o významné historické objekty či například speciality krajové kuchyně. Existují však další kritéria, jež nejsou na první pohled tak atraktivní a přitažlivá. Jedním z nich se vyznačuje sledovaný region Poohří, jehož území se v celorepublikovém měřítku vyznačuje nejhustší koncentraci současných vězeňských zařízení. Tato skutečnost má svoje historické kořeny a právě jejich osvětlení je hlavním cílem tohoto příspěvku.


Prof. PhDr. Pavel Kalina, Ph.D.: Od františkánů k Fíkovi: architektura a existenciální tíseň v krajině podél Ohře

Poohří může být chápáno jako krajina určená základním geografickým napětím mezi horami a údolím řeky. Tato elementární konfigurace pak byla historicky specifikována přítomností politického a etnického rozhraní. V zásadě jde o historicko-geografickou či krajinnou konfiguraci, kterou najdeme i jinde v Evropě (Alsasko, Horní Slezsko, východní Čechy). V mém příspěvku se chci zamyslet nad vztahem františkánů ke krajině a obecně nad formováním ideje krajiny v dějinách. Tradiční prameny nám mnoho neřeknou. Pokud například víme, že roku 1521 vydává král Vladislav Jagellonský českojazyčnou listinu, týkající se vybudování zahrady pro tachovské observanty, nelze to ještě brát jako doklad františkánského zájmu o přírodu. Podrobné prostudování pramenů k dalším řeholním komunitám by přineslo podobné výsledky, protože zahrady běžně udržovali i jiné řády. Právě tak pokud později čteme popis bechyňského konventu a kostela od Jindřicha Labeho, nelze předpokládat, že bychom obdobné popisy nenašli i u autorů z jiných řeholí. Chci proto v návaznosti na základní studii Johna V. Fleminga (1982) využít literárních pramenů především z oblasti františkánské exegeze, jež měla nemalý vliv na utváření raně moderní evropské krajinomalby (Giovanni Bellini). V této souvislosti si chci položit otázku, nakolik lze v souvislosti s učením sv. Františka mluvit o biocentrismu (Mizzoni 2004, 2008) a nakolik je náš pohled do minulosti vždy předem ovlivněn naším vlastním chápáním základních pojmů jako je „příroda“ či „krajina.“ Zároveň se chci zamyslet nad současným přístupem ke krajině, jenž tvoří kontext projektů jako je úprava Nábřeží Maxipsa Fíka v Kadani.


Ing. Jan Kerner: Ohře jako impuls pro vznik nové turistické destinace

 

Snaha vnést systém do členění Ústeckého kraje pro účely turistického ruchu přivedla po řadě debat vedení kraje k rozdělení jeho území na čtyři turistické oblasti: České Švýcarsko, Krušné hory, České středohoří a Dolní Poohří. Tyto čtyři základní kameny tvoří společně základní turistický motiv ústeckého kraje BRÁNA DO ČECH – krásu hledejte doma.
Naprostým nováčkem je v tomto čtyřlístku nově vznikající destinace DOLNÍ POOHŘÍ, založená začátkem roku 2012. Ve svém referátu bych rád ukázal, jak inspirováno samotným tokem řeky Ohře vzniká něco nového, zcela originálního. Zkusím popsat první krůčky na dlouhé cestě ke zrození destinace.

 


Mgr. Jan Losenický: Turistický potenciál bitvy u Wogastisburgu

Historický potenciál bitvy u Wogastisburgu je po více než dvou set letech zkoumání jediného pramene téměř vyčerpán, a to zejména kvůli absenci přímých archeologických důkazů. Jako nejpřijatelnější lokalizace bitvy pro většinu současných historiků vychází oblast nárazníkového pásma pravděpodobného fransko-durynsko-slovanského rozhraní. Důležitou roli v těchto hypotézách hrají Smrčiny (Fichtelgebirge) s prameny Bílého Mohanu a Ohře. A právě Poohří a horní Pomohaní tak mají obrovský, zatím nevyužitý turistický potenciál.


Mgr. Ing. Marek Krejčí: Ohře jako umělecká inspirace. (K 150. výročí narození malíře Václava Březiny)

Letošní září uplyne 150 let, co se v Pátku nad Ohří narodil dnes neprávem zapomenutý krajinář Václav Březina. Svůj rodný kraj kolem řeky Ohře mnohokrát zpodobnil, při čemž jeho plátna Na řece nebo Pohoří Oharky byla získána pro sbírky dnešní Národní galerie v Praze. Březina při tom nebyl jediným umělcem, který se ve své umělecké tvorbě inspiroval krásami řeky, jež tvoří přirozenou spojnici oblasti.


Bc. Alžběta Mokrá: Počátky kostela sv. Mikuláše v Mikulovicích v uměleckohistorických souvislostech

Kostel sv. Mikuláše, který se nachází v místech zaniklých Mikulovic, je prostou, ale pozoruhodnou stavbou. Poněkud opomíjený kostelík v sobě skrývá raně gotické prvky vypovídající o jeho počátcích, přičemž zároveň odkazuje i k dalším venkovským kostelům v okolí. Mnohé z těchto kostelů jsou těžce poničené nebo zanikly úplně, mikulovický kostel však může stále svědčit o specifickém místním kontextu dané doby. V případě venkovských kostelů v krušnohorské a podkrušnohorské oblasti však badatel naráží na řadu úskalí, především na nedostatek pramenů. S vědomím těchto problémů je však možné obracet se k architektuře jako takové. V případě mikulovického kostela sv. Mikuláše tak může být obohacující uměleckohistorický pohled, o který se bude snažit tento příspěvek.


Mgr. Petra Paterová: „… vy toho křísíte a hledít, tam již leží jeden zabitej …“ – Spor o mord Lukše Zadního, poddaného budyňského panství, před městským soudem v Lounech

Cílem příspěvku je ukázat rozmanitost a vhodnost městských knih soudní provenience, zvláště pak knih svědomí, jako pramene pro studium dějin všedního dne, mentalit a regionální historie. Knihy svědomí byly prozatím badateli opomíjeny, a pokud se jim dostalo pozornosti, spíše byly studovány po stránce právního rozboru trestněprávních a majetkových sporů. Jednotlivé aspekty výše uvedených historických odvětví budou prezentovány na sporu, který probíhal v Lounech v letech 1593 – 1596 mezi Adamem Jánským, poddaným Adama Hrušky z Března a na Pšanech, Matějem a Bartolomějem proti Martinu Michlenovi, úředníku panství Budyně, o mord Lukáše Zadního, poddaného zmíněného panství. Lukáš Zadní byl zabit během rvačky. Vzhledem k počtu lidí, kteří byli do sporu zapleteni, vydává svědomí o události mnoho svědků. Čímž se dozvídáme nejen, co se odehrálo, ale mimoděk se rozkrývají i různé aspekty života obyvatel předbělohorských Loun.


PaedDr. Mgr. Petr Rak: O pečetích a znaku města Kadaně

Příspěvek věnuje pozornost ikonografii nejstarší pečeti města Kadaně a vlivu jejího obrazového pole na další kadaňské pečeti i samotný městský znak.


PhDr. Zdeněk Smrž: Linie polních opevnění z roku 1813 mezi Postoloprty a Budyní nad Ohří: výsledky historického bádání a letecké archeologie

Ač byly severozápadních Čechy ve středověku až novověku častým jevištěm bitev a tažení či soustředění vojsk, v krajině a terénu se tyto aktivity podařilo konkrétně doložit až díky letecké prospekci zahájené v roce 1993. Ohře tvořila nejen osu osídlení, ale i linii obrany proti útokům vedeným od severu: nejvýrazněji v roce 1813 a poté při budování soustavy lehkých opevnění Československého pevnostního systému z let 1935 – 1938. Cílem příspěvku je prezentovat letecké snímky baterií z roku 1813, tvořících na levobřeží Ohře mezi Postoloprty a Budyní nad Ohří linii v délce 35 km. O její existenci sice vypovídaly historické i lokální písemné prameny, přesná lokalizace a typy baterií však nebyly známy. Příspěvek vychází z autorem publikované práce (viz www adresa), doplněné o nová fakta.
http://www.primaplana.net/txt/studie/opevneni-ohre-1813.html

PhDr. Marie Svačinová: Stará solná stezka Halle – Praha (Alte Salzsraße Halle – Prag)

1) Vznik
V roce 2009 se v saském spolku Heimatverein Alte Salzstraße Sayda a turistickém svazu Silbernes Erzgebirge zrodil nápad oživit dávnou myšlenku turistického zpřístupnění starých obchodních cest přes Krušné hory. Už kolem roku 1900 se v turistických spolcích organizovaly výlety po Staré solné stezce, vytyčovaly se trasy zejména v oblasti středního Krušnohoří, a tedy už před více než sto lety byl zájem využít starých obchodních cest jako magnetu pro turistiku a tím i příležitosti k oživení ekonomiky. A tak vznikl mezinárodní spolek „Alte Salzstraße Halle – Prag, e.V“ (Stará solná tezka Halle – Praha).

2) Historie
Nejstarší přechod hranice (pomyslné) byl samozřejmě vodní cestou po Labi. Pak ale se postupným osídlováním východních oblastí dnešního Německa – tehdy Miriquidi - germánského „temného lesa“ a přibližováním osídlování západu Českého království se musela překonat překážka – krušnohorský hřeben. Cesty hlavně různými úvozy, úbočími, ale také po návrších začaly vznikat napříč masivem. Po nich se chodilo nejprve pěšky s nůšemi na zádech, později s povozy až dostavníky. Na hřebenech vznikala místa, kde se přepřahalo, obchodovalo, skladovalo – tak např. Lesná v Krušných horách – dříve Ladung bývala překladištěm soli, podobně jako Loučná u Lomu (také dříve Ladung). Odtud se pak pokračovalo dále do vnitrozemí např. přes Most, Louny, Slaný (zde mají Slánskou horu, kde podle legend – snad i dokladů – bývalo ložisko solanky)- až do Prahy. Solných cest bylo s jistotou více. Prokazatelně jedna z nich vedla ze hřebenu přes Křížatky a Janov do Litvínova a dále do Mostu, jiná zase přes Osek. Stará solná stezka Halle-Praha je ale nejdelší, nejvíce propracovaná, zahrnuje v podstatě celý pomyslný koridor kolem hlavní silniční komunikace mezi Halle a Prahou. Jiná je asi také v tom, že dnes nejvíce kopíruje doložený původní průběh „staré cesty“ – Antiqua bohaemiae semita“. Ten význam ovšem nesmíme vidět JEN v soli, ale v OBCHODU vůbec. A kde se čile obchodovalo, tam se osídlovalo, tam se prosperovalo. Místa, která měla co do činění se solí – i třeba jako překladiště, bývala bohatá. Svůj hospodářský a nyní i historicko kulturní význam mají větší i menší města podél trasy a v okolí i dnes.

3) Současnost a aktivity
V tuto chvíli již proběhla a zároveň se připravuje prezentace trasy na několika „solných“ atrakcí – městské oslavy, jarmarky, tradiční solné trhy apod. Přičemž hlavním cílem propagace trasy je spojení zajímavých turistických míst s přihlédnutím k historickým, kulturním i tradičním věcem a zvýšit turistický zájem. Pro tento účel byla pořízena společná česko-německá 18-ti stránková skládačka s představením měst podél trasy. V dnešní době je skoro nezbytné mít vlastní webové stránky www.alte-salzsstraße.de / www.starasolnastezka.cz, kde se budou objevovat informace o tom, co se na „trase“ zajímavého děje.


Bc. Milan Sýkora: Hrad Egerberk a problematika hradů v Poohří

Během komentované prohlídky Egerberka budou zájemci seznámeni nejenom s historií a stavebním vývojem tohoto sídla, ale i se stavem hradního bádání v severozápadních Čechách. Větší pozornosti se dostane zejména vylíčení úlohy Jana Lucemburského a dvorské šlechty při zakládání hradů, stejně jako překvapivým inovacím doby husitské.


Mgr. Jiří Šlajsna: L´Armee des Mathurins. K operacím francouzkého předvoje Mořice Saského v říjnu roku 1742 v Poohří

V létě roku 1742 dostala v Porýní dislokovaná francouzská armáda maršála de Maillebois (L´Armée des Mathurins) rozkaz, pomoci v Praze obleženému francouzskému vojsku maršála Belle-Isle. Úkolem l´Armée des Mathurins bylo dosáhnout Čech a po osvobození armády maršála Belle-Isle, společně porazit habsburské vojsko Františka Štěpána Lotrinského a dosáhnout konečného vítězství ve válce o rakouské dědictví. Po neúspěšném pokusu o překročení českých hranic u Rozvadova a po zablokování cesty na Prahu přes Horní Planou táhl maršál de Maillebois na Prahu přes Cheb údolím řeky Ohře. Předvoj svého vojska svěřil Mořici Saskému (Maurice de Saxe). Mořic Saský úspěšně obsadil Loket a postupoval směrem na Ostrov, Klášterec a Kadaň. Dne 14. října 1742 dorazila do Kadaně přední hlídka předvoje Mořice Saského, která se zde střetla z Ghilányiho předvojem armády Františka Štěpána Lotrinského. Část této přední hlídky tvořené vojáky pluků la Marck a de La Couronne se stáhl do kadaňského františkánského kláštera, kde několik hodin odolávala několikanásobné přesila Ghilányiho předvoje. Ten byl tvořen varaždínskými hraničáři a husary Nádasdyho pluku. Nakonec však byl francouzský odpor zlomen a klášter dobit. To bylo pro francouzské velení znamením, že i tato cesta na Prahu je blokována, což mělo za následek ústup armády maršála de Maillebois zpět do německých zemí. Důsledkem tohoto rozhodnutí byl odchod francouzské armády maršála Belle-Isle z Prahy a koneční pád města do rukou Františka Štěpána Lotrinského.


PhDr. Dagmar Štefancová: Hlasové knihy z latinské jáchymovské školy

V hudebněhistorickém oddělení Národního muzea – Českého muzea hudby v Praze se nacházejí dvě hlasové knihy (sign. NM-ČMH VII E 9), jejichž provenience – latinská škola v Jáchymově – byla určena v minulém roce. Svazky Quinta vox a Cantus obsahují tisky a rukopisy vícehlasých skladeb, mimo jiné dvousborových, především z 2. poloviny 16. století a z 1. poloviny 17. století. Mezi nimi je také jedenáct motet Jacoba Schedlicha (ca 1587–1669), varhanáře a hudebníka z Jáchymova, jehož skladatelské dílo bylo dosud známé pouze ze tří kompozic. Příspěvek ukazuje nově identifikované hudební prameny v kontextu velmi cenné knihovny latinské jáchymovské školy, charakterizuje repertoár, který se v nich zachoval, a podrobněji se věnuje skladbám Jacoba Schedlicha.


Mgr. Veronika Štěpánová: Židovská komunita v obci Hříškov v regionálním kontextu

Příspěvek postihuje vývoj hříškovské židovské komunity od první zmínky z roku 1702 až po její zánik za druhé světové války. Přítomnost židů v obci Hříškov poprvé zmiňuje dokument známý jako sčítání konzumentů soli. Na konci 18. století bychom zde našli již stovku příslušníků judaismu. V obci se vytvořila samostatná Židovská náboženská obec (ŽNO), která podle dochovaných stanov z roku 1875 existovala již od roku 1728. Dle těchto stanov spravovala hříškovská ŽNO komunity souvěrců v mnoha blízkých i vzdálenějších obcích; jednalo se o Úherce, Bílichov, Bedřichovice, Donín, Divice, Hořešovice, Panenský Týnec, Peruc, Klobuky, Milý, Nová Ves, Pozdeň, Hřivčice, Sulec, Slavětín, Telce, Toužetín, Vinařice, Vrbno, Žerotín a Zichovec. Přes četné protižidovské patenty vydávané shora se stal Hříškov významným židovským centrem v rámci celého lounského regionu. Dobou největšího rozkvětu zdejší komunity bylo 19. století. Na jeho počátku přešla část pozemků zdejšího lenního Buškovského statku k hříškovské židovské synagoze. Na této půdě se stavěly domky pro židy, kteří za ně platili majitelům statku vysoký nájem. Tehdy se do Hříškova přistěhovalo větší množství židovského obyvatelstva. To potvrzují statistické údaje z počátku 60. let 19. století. Z 601 židů nacházejících se na území tehdejšího lounského okresu jich celých 282 žilo právě v Hříškově. V následujících letech nastal postupný úpadek zdejší ŽNO a počet jejích příslušníků postupně klesal. Ještě za doby 1. republiky byl však Hříškov domovem několika židovských rodin. Jejich kontinuitu násilně ukončil až holocaust 2. světové války.


Mgr. Tomáš Velička: Nejstarší kadaňský kopiář (Příspěvek k pozdně středověké městské diplomatice)

Kopiáře představují jeden z druhů úředních knih, které byly vedeny v kancelářích pro jejich vnitřní potřebu. Bývaly do nich opisovány písemnosti nacházející se v archivu příjemce (tím mohla být fyzická, ale častěji spíše právnická osoba – města, kláštery, kapituly, šlechtické rody, univerzita). Na našem území jejich historie sahá do počátků 14. století a vrcholnou dobou jejich zakládání bylo potom 16. až 18. století. Již během středověku kopiáře vznikaly také ve městech. Do dnešních dnů se jich však z této doby zachoval jen velmi malý počet. Je otázkou, zda je pouze dílem náhody, že všechny čtyři české středověké městské kopiáře, které dnes máme k dispozici, pocházejí z regionu severozápadních Čech. Vedle žateckého, lounského a litoměřického je to právě kadaňský kopiář, jemuž patří významné místo v této pramenné kategorii. Doposud se nestal předmětem podrobnějšího pramenovědného zájmu a byl využíván jen z obsahového hlediska.
V mé studii se budu věnovat kadaňskému kopiáři jako významnému prameni středověkého městského úřadování. Bádání nad každým kopiářem by mělo usilovat o zodpovězení základních otázek spojených s jeho vznikem a užíváním, osobou iniciátora/iniciátorů, vnitřní strukturou knihy a také jeho souvislostmi s dochováním písemností a středověkými počátky vedení městského archivu. Na rozdíl od ostatních dochovaných českých středověkých městských kopiářů má kadaňský kopiář relativně nevelký rozsah a působí poměrně přehledným dojmem. Tím jsou některá badatelská východiska ulehčena, čímž ale nemá být snižována jeho výpovědní hodnota. Ta je významná nejen z hlediska výše zmíněného celočeského dochování této pramenné kategorie, ale také z pohledu kadaňských předhusitských dějin. Kadaňský kopiář je totiž nejstarší dochovanou kadaňskou městskou knihou a zároveň nejvýznamnějším pozůstatkem činnosti místní městské kanceláře v předhusitském období.


Mgr. Martin Vostřel: Počátky lounského Sokola

Ve svém příspěvku bych chtěl nastínit vznik a aktivity nejstaršího sportovního spolku ve městě. Úsměvnou epizodou byl plánovaný výlet pražského Sokola do Loun v roce 1865, který se na poslední chvíli neuskutečnil. Díky dochované korespondenci můžeme nahlédnout do horečných příprav i následného zklamání. Spolek byl založen již v roce 1867. Bouřlivé období zapříčinilo, že se lounští sokolové často zapojovali do politiky a cvičení odsunuli až na druhé místo. Po několika konfliktech se zákonem bylo 15 členů Sokola uvězněno a krátce poté baron Malovec spolek rozpustil. Přestože se jedná o pouhé dva roky, jde o zajímavé období z nejstarší historie spolkové činnosti ve městě, jež odrážela pocity a postoje tehdejší společnosti k politické situaci.

 

Historie a současnost Poohří o.s. | Webdesign Magic Media s.r.o.